Je nedělní ráno, slunce se dere do oken a stín kreslí po vlhkých zdech své fresky.

Je volný den když příroda se probouzí, já okouzlen tím půvabem vnímám jak na světě je hezky.

Ta žlutá koule na obloze, k ní natáčím svůj obličej, mi kouzlí úsměv na tváři a z chvíle nechť je obyčej, ať z chvílí nejsou okamžiky, které rychle plynou, ale dlouhé hodiny jenž nikdy neuplynou.

Tiché ráno sluneční ,nebe čisté bez mraků, zvesela si nahlas zpívám, bez studu a rozpaků

V ten letní čas když hřál i stín a dotýkal se kopretin, v ten čas si v klidu doma ležím a hlavou krásný film mi běží, v tu dobu moje vzpomínky víc nesledují hodinky

Tiché ráno sluneční ,nebe čisté bez mraků, zvesela si nahlas zpívám, bez studu a rozpaků

Tiché ráno sluneční ,nebe čisté bez mraků, zvesela si nahlas zpívám, bez studu a rozpaků