Město z perníku se v dešti topí,

hodiny jdou pozpátku, čas se klopí.

Na lustru z ledu sedí papírovej drak,

a z prázdný sklenice na mě kouká rak.

Stíny maj ostrý hrany, řežou do ticha,

a moje ozvěna se vlastnímu smíchu podobá.

Všechno je ze skla, tak křehký a tenký.

A my tančíme Letkis na střechách z papíru,

pro smích a pro slzy, pro víru-nevíru.

Točíme se v rytmu, co nikdo nezná,

je to jenom ozvěna, tak krásně bezesná.

Hop-la-la, hop-sa-sa, střepy se točí,

v tom divným kaleidoskopu, co mám v očích.

Hop-la-la, hop-sa-sa, tančíme dál,

kdo ví, co je lež a kdo je tu král.

V kapsách mám schovaný jenom rez a prach,

a vzpomínky, co maj barvu jako hrách.

Měsíc je z tvarohu, hvězdy jsou z cínu,

plaveme v moři v rozlitým mlíku.

Mluvíme jazykem, co nemá slova,

každá myšlenka je hned zase nová.

Je to jenom hra, co nemá pravidla.

A my tančíme Letkis na střechách z papíru,

pro smích a pro slzy, pro víru-nevíru.

Točíme se v rytmu, co nikdo nezná,

je to jenom ozvěna, tak krásně bezesná.

Hop-la-la, hop-sa-sa, střepy se točí,

v tom divným kaleidoskopu, co mám v očích.

Hop-la-la, hop-sa-sa, tančíme dál,

kdo ví, co je lež a kdo je tu král.

Možná se zítra probudím a všechno zmizí.

Zůstane jenom pocit... tak cize-blízký.

Byl to jen sen? Nebo je sen tohle teď?

Držím se pevně... téhle tenké niti...

A my tančíme Letkis na střechách z papíru,

pro smích a pro slzy, pro víru-nevíru!

Točíme se v rytmu, co nikdo nezná,

je to jenom ozvěna, tak krásně bezesná!

Hop-la-la, hop-sa-sa, střepy se točí,

v tom divným kaleidoskopu, co mám v očích!

Hop-la-la, hop-sa-sa, tančíme dál,

kdo ví, co je lež a kdo je tu král!

Kdo je tu král...

...kdo je tu král...