Zase ráno, zase budík řve,

venku tma a v hlavě mi hučí.

Do práce jít, to se mi nechce,

jenom ten kopr v žilách mi zní.

Kopr mám, to je můj kříž,

platím za něj, teď to vím.

Zrcadlo lže, když se do něj dívám,

chci to změnit, ale nevím jak.

Děti už velké, maj svůj svět,

na dárky koukaj, ne na tátu.

Manželka se směje, ale ne na mě,

její smích už jinému patří.

Kopr mám, to je můj kříž,

platím za něj, teď to vím.

Zrcadlo lže, když se do něj dívám,

chci to změnit, ale nevím jak.

Není to lenost, ani slabost,

je to ale to, co mě trápí.

Je to ten kurevský odpor k práci,

jenom přežít další den.

Kancelář svítí, monitor září,

peníze dobrý, to je fakt.

Bez nich bych skončil, to mi dochází,

jenže ten kopr je pořád tady.

Kopr mám, to je můj kříž,

platím za něj, teď to vím.

Zrcadlo lže, když se do něj dívám,

chci to změnit, ale nevím jak.

Ve sklenici hledám zapomnění,

na chvíli klid, na chvíli mír.

Pak přijde ráno, žádné překvapení,

jen další den, co mi radost zkazí.

Kopr mám, to je můj kříž,

platím za něj, teď to vím.

Zrcadlo lže, když se do něj dívám,

chci to změnit, ale nevím jak.

Možná zítra, možná za rok,

najdu sílu, udělám krok.

Z kopru ven, z té temné díry,

než mi život úplně zmizí.