(Verse 1)

Prach na skle, ručičky stojí

zbytečný slova, co rány hojí.

Svět kolem pádí, já zůstal stát

přestalo hřát, co mělo mě hřát.

Ciferník mlčí, čas ztratil směr

ber si to všechno, nebo mi věř.

(Chorus)

I rozbitý hodiny, když se den láme

ukážou pravdu, kterou v sobě máme.

Dvakrát za den, jen na pár vteřin

stojím ti v cestě a vlastně ti věřím.

Ten stejnej čas, ten stejnej bod

přesnost je náhoda, chyba je kód.

(Verse 2)

Není v tom osud, není v tom nic

jenom ta vteřina a nic víc.

Fyzika stroje, co vypověděl službu

nečekám zázrak, neplním tužbu.

Možná je v chybě víc pravdy než v běhu

hledám svůj klid na zamrzlým břehu.

(Bridge)

Stojím a čekám, až vesmír mě dožene

až se ty časy v jeden kruh sklene.

Žádná velká víra, jen tupá shoda

vypnutý motor a hluboká voda.

(Chorus)

I rozbitý hodiny, když se den láme

ukážou pravdu, kterou v sobě máme.

Dvakrát za den, jen na pár vteřin

stojím ti v cestě a vlastně ti věřím.

Ten stejnej čas, ten stejnej bod

přesnost je náhoda, chyba je kód.

(Outro)

Jen dvakrát za den...

A pak zas ticho.

Stojím dál.