U řeky, u splavu

cítíš tu záplavu

paprsků slunečních

bez dechu tonoucích.

Bez květů, bez ptaní

jarem to zavání.

Hledej a zapomeň,

tohle hned vykonej.

Kam paprsek doletí?

Nevíš, tak vzpomínej,

tok řeky poslouchej,

možná tě ovane,

břeh její nevinný,

vždy tak stále přítomný.

V paprscích úsvitu,

vločka tak něžně poletuje,

když loďka k srdci pluje,

houpe se na vlnkách

tak něžně pomalu,

bez ptají nese záplavu

všech květů růžových.

Peříčka k hladině padají,

někdy nás rozptýlí

věcí běh přerychlý.

Zastav se posečkej

ve chvíli zlatého úsvitu,

co teplo, mír, víru přináší.

Světlo ozařuje každý její vlas,

vše má svůj čas.

Sněženka za den nevyroste

z prozření jedné chvíle.

Kam se teď podělo

tvé krásné bolero,

tančit smět bez dechu,

vnímej tu taktovku.

Hudebník talent má,

možná ho nevnímá,

snad je jen popleten

hudbou unášen

tak jako světluška

letem rozjitřena.

Závoj světla znáš,

v zimě ho uzřít máš.

Vidím ho, vnímám.

Když světlo přijde,

chlad zahnán bude,

až uzdravíš se

a domů se nám navrátíš.

Až zima pomine,

svět svým klidem tě ovane.

Paprsků světlo vnímej,

pod křídly andělů se zahřívej,

budou zas krásné dny slunečné

za pomoc všech tak vděčné.

Dnes vločka k zemi snáší se,

ve třpytu měsíce mrazem mění se,

když zdraví vrací se.