Letíme časem…

s Vernem v duši… svět se točí dál…

Na hradě v Karpatech stín

hlas z minulosti zní jak splín

obraz lásky v železe spí

živá, ač mrtvá – co to značí?

Ocel hoří, město dýmá

víra a věda – kdo to vnímá?

plameny tančí, pravda pálí

v srdci souboj, v očích znamení.

Žil Vern – světlo v tmách

letíme v neonových snech

minulost a budoucnost v hrách

srdce bijí v syntetyckých dnech

Na kometě zmizel čas

planeta bloudí, svět bez krás

nový zákon, jiný dech

život začíná v krásných snech

Ukradená vzducholoď stoupá

děti míří výš než doufaj

hledaj směr, co svět jim vzal

každý oblak je nový signál

Vynález zkázy v tichu zní

(Nemo v temnotě dýchá sám)

moře ho chrání, svět ho zradil

(ve vlnách skrývá svůj plán)

Dvacet tisíc mil pod hladinou

(Nautylus stoupá tmou)

Nemo mlčí, s očima vzdoru

(v srdci oceán, v ruce zbraň odporu.)

Tajuplný ostrov v mlze spí

(vulkán chrlí sílu dní)

věda a příroda bok po boku

(tvoří svět z popela pokroku)

Žil Vern – světlo v tmách

letíme v neonových snech

minulost a budoucnost v hrách

srdce bijí v syntetyckých dnech

Pět neděl v balónu – vzduch nás nese

Afrika dýchá, svět se třese

letíme krajinou bez mapy

a sny jsou vítr, co chytá nás za paty.

Děti kapitána Granta jdou

po stopách táty, skrz zem i vodu

příběh roste v každém kroku

každý z nich má víru v oku.

Cesta do středu Země, o tom všichni sní…

v hloubkách zní příběh starých dnů

A kolem světa za osumdesát dní…

nás vede Vern… v rytmu věčných… snů…