Tvář jak z kamene všecko snáší

Bouře pálí ale nic nezhroutí

Srdce schované tam hluboko uvnitř

Jen dusot kroků ozvěnou se vznítí

Oči pevné mrazí jak zimní chlad

Ztracený pohled co nikdy neklesá

Ticho promlouvá hlouběj než zvuk

V každém pohybu síla se třpytí ta

Kamenná tvář ztrácí svůj klid

Pod povrchem rubín začíná svítit

Rezavé drápy co chytí a stočí

Proč utéct když cesta je v moci?

Ozývá se křik ztracených cest

Je to volání nebo jen lesk

Tělem projde elektrická vlna

Realita prázdná už neklame dál

Prach na kůži kameny v hrudi

Utíkáme dál aniž chápem co jsme

Tvrdé vnější kryjí měkké tóny

Pod vším tím drsným i zraněnost roste

Kamenná tvář ztrácí svůj klid

Pod povrchem rubín začíná svítit

Rezavé drápy co chytí a stočí

Proč utéct když cesta je v moci?