V těch dávných časech, kdy hlasy v lesích zazněli,

kde horníci hledali stříbrné žíly.

Tam město bohaté z potu a prachu povstalo,

to jméno Jihlava, do kamene se vepsalo.

V údolí řeky, pod širým nebem,

horníci stříbro matce zemi brali.

Těžkou práci prokládali svým zpěvem,

základy města Jihlavy tak povstaly.

Zpěv stříbra v kamenech stále zní,

duše města září, a lidská vůle s ní.

Jihlavo, má Jihlavo, město stříbrné krásy,

tvůj příběh zní na věky všemi hlasy.

Hrdá a věčná, v našich srdcích svítíš dál,

Jihlavo, perlo, co čas nezdolal.

Když bohatství stříbra časem pokleslo,

město se povzneslo, osud svůj uneslo.

Zdi plné příběhů a trhy plné hlasů,

Jihlava dál žila, navzdory času.

Po husitských bouřích Jihlavští povstali,

město své budovat opět začali.

Soukeníci tkalci, mistři svého řemesla,

Jihlava se díky nim opět povznesla.

Zpěv stříbra v kamenech stále zní,

duše města září, a lidská vůle s ní.

Jihlavo, má Jihlavo, město stříbrné krásy,

tvůj příběh zní na věky všemi hlasy.

Hrdá a věčná, v našich srdcích svítíš dál,

Jihlavo, perlo, co čas nezdolal.

V patnáctém století, konal se sněm slavný,

pro víru i pravdu krok významný.

Na náměstí, kde davy se shromáždily,

kompaktáta Basilejská se ustanovili.

Dohoda víry, co svět sjednotila,

v Jihlavě sílu a pravdu zrodila.

Město, co míru základní kámen dalo,

Jihlavo, dějiny ti své díky vzdalo.

Zpěv stříbra v kamenech stále zní,

duše města září, a lidská vůle s ní.

Jihlavo, má Jihlavo, město stříbrné krásy,

tvůj příběh zní na věky všemi hlasy.

Hrdá a věčná, v našich srdcích svítíš dál,

Jihlavo, perlo, co čas nezdolal.

Sukno z tvých dílen do světa se šířilo,

tvé jméno s hrdostí v dálkách se říkalo.

Novověk přinesl ti slávu i čest,

Jihlavo, perlo mezi městy, kráso všech měst.

Když třicet let válka zemí táhla,

Jihlava i tehdy své rány snášela.

Švédské pluky pod hradby přišly,

město však vzdorovalo, lidé jej bránili.

Zpěv stříbra v kamenech stále zní,

duše města září, a lidská vůle s ní.

Jihlavo, má Jihlavo, město stříbrné krásy,

tvůj příběh zní na věky všemi hlasy.

Hrdá a věčná, v našich srdcích svítíš dál,

Jihlavo, perlo, co čas nezdolal.

Za druhé války, v časech temnoty,

město Jihlavu provázeli ztráty.

Synagoga hořela, plameny stoupaly,

sny mnoha lidí v kouři zmizely.

Stíny války v ulicích zůstaly,

bolest a smutek se hluboko vrývaly.

Jihlavo, tvůj duch i po všem žije dál,

z popela vstal a novou naději nám dal.

Zpěv stříbra v kamenech stále zní,

duše města září, a lidská vůle s ní.

Jihlavo, má Jihlavo, město stříbrné krásy,

tvůj příběh zní na věky všemi hlasy.

Hrdá a věčná, v našich srdcích svítíš dál,

Jihlavo, perlo, co čas nezdolal.

Jihlavo, město, co časy přestálo,

z tvých ulic a zdí příběhy šeptalo.

Tvé vzpomínky zní a řeka plyne dál,

v srdcích tvých lidí jsi dech, co neustal.

Ať slunce na tvé věže stále svítí,

tvá sláva v ulicích se třpytí.

Město stříbrné, město hrdých cest,

Jihlava, ta perla českých měst.

Zpěv stříbra v kamenech stále zní,

duše města září, a lidská vůle s ní.

Jihlavo, má Jihlavo, město stříbrné krásy,

tvůj příběh zní na věky všemi hlasy.

Hrdá a věčná, v našich srdcích svítíš dál,

Jihlavo, perlo, co čas nezdolal.

Jihlavo, perlo, co čas nezdolal.

Jihlavo, perlo, co čas nezdolal.