Vždycky jsem byl prostý chlapec

nevím proč po mně holky jely

asi že byl se mnou srandy kopec

já musel utéct, abych zůstal celý

asi to nebude mým vzezřením

jsem totiž docela škaredý

pouze svou chytrost si cením

k nikomu nechci být darebný

holky já odmítám, se jim straním

miluji samotu se svojí knihou

a tady ve srubu vadím jen laním

nechci tu nikoho, natož milou

Pomozte mi, snad někdo mě zachrání

jsem ztracen mezi ženami, které mě uhání

Nevím proč, proboha, po mně tak jdou

nic přece nemám, ony mě všechny chcou

honí mě po městě, honí mě po lese, všude

mě to nebaví, se mi nechce, kdy klid bude

tak si tu užívám samoty krásné

nic mě tu neruší, žádná žena

tady v tom klidu vše je jasné

ženy nejsou ticho jak pěna

jen někdy navečer, zdá se mi

že je tu až příliš smutno

a tak si přemýšlím co je mi

návštěvu mít, to není nutno

Pomozte mi, snad někdo mě zachrání

jsem ztracen mezi ženami, které mě uhání

Nevím proč, proboha, po mně tak jdou

nic přece nemám, ony mě všechny chcou

honí mě po městě, honí mě po lese, všude

mě to nebaví, se mi nechce, kdy klid bude

a tak tu sám už zůstanu

u svojich knih, ty nemluví

ženu žádnou nedostanu

kašlu na jejich pomluvy