Západní krakatice houstne v davu

Stíny tančí ve svém vlastním stavu

Ulicemi ticho prolétá v závěsu

Každý krok cítím jako těžký úvazek

Lampy blikají jak oči bez snů

Vzduch voní dechem starých dnů

Prázdné kapsy plné němých otázek

Někde uvnitř hlavy zní mi starý zázrak

Ať krakatice sevře nás

Já neuteču

Plout mezi proudy

Cítit pravdu v řezu

Na hraně chaosu a zázračného klidu

Tam najdu sám sebe v proudu bez středobodu

Řekni mi

Co vidíš

Když zavřeš oči

Je to pravda

Nebo sen

Co se točí?

Hustý vzduch tíží

Ale dává směr

Západní krakatice – můj tichý vesmír

Světla mizí

Zůstává jen ten pocit

Všechno je nic

A nic je všechno v kocích

V davech krakatice

Plujeme jak v mlze

Každý krok vpřed je krokem blíže

Ať krakatice sevře nás

Já neuteču

Plout mezi proudy

Cítit pravdu v řezu

Na hraně chaosu a zázračného klidu

Tam najdu sám sebe v proudu bez středobodu