Jsou dny......

Jsou dny, kdy vstanu a je všechno mimo,

zrcadlo mě nepoznává, říká: "To je kdo, ty mimo?"

Nevím, co je sen a co už dávno bylo,

hlava těžká jak z olova, srdce jako kino.

Myšlenky jak tornádo, každej den jiný téma,

včera jsem byl nahoře, dneska není změna.

Chci utéct z klece, ale nemám klíč,

všude jenom hluk a já nemám klid.

Hmm hmm

Někdy nechápu, co se kolem děje,

Svět je divnej film, každej den novej děj.

A nechápu ani sebe, co se ve mně mělo,

srdce plný otázek, ticho místo odpovědí, hele...

Někdy nechápu, proč to vůbec zkouším,

jdu tmou, nohy bolí, ale přesto neustoupím.

Myšlenky smíšený, pocity bez jména,

a stejně jdu dál,

Hmmm hmmm óóó

Hlava plná plánů, co shoří dřív než začnou,

ztrácím se v sobě, lidi říkají: "Zachovej tvář, bro."

Ale jak, když ani nevím, kdo ji nosí,

uvnitř bouře, zvenčí klid, každej krok bolí.

Zkouším psát, dát smysl tomu chaosu,

beat mi dává řád, jinak bych to vzdal po dosud.

Jedna flow, jedna pravda, jeden hlas,

nech mě mluvit, i když svět mě přehlíží zas.

Někdy nechápu, co se kolem děje,

Svět je divnej film, každej den novej děj.

A nechápu ani sebe, co se ve mně mělo,

srdce plný otázek, ticho místo odpovědí, hele...

Hmmm hmmm óóó

Někdy nechápu, proč to vůbec zkouším,

jdu tmou, nohy bolí, ale přesto neustoupím.

Myšlenky smíšený, pocity bez jména,

a stejně jdu dál,

A i když často nechápu...

tak možná v tom je ten klíč.

Že to není o tom, všechno vědět,

ale jít dál, i když nevíš nic.