Ballada za odcházející mladostí

(Jaroslav Vrchlický, Hořká jádra, 1889)

Jak Hamletovi mně se zjevil duch,

a po mém boku jako fantom stojí

a slova podivná mi šepce v sluch,

že duše moje leká se a bojí,

on hovoří, co chvím se v nepokoji:

Dost sladké touhy a dost sladkých snů,

dost z mladosti juž pil jsi pramenů,

dost pohárů a dosti serenad,

dost bouřných nocí a ospalých dnů,

čas nastal všemu, všemu s bohem dát!

Dost důlků líček, v nichž spí lásky bůh,

dost nahých paží ve tanečnic roji,

dost šeptů důvěrných, v nichž plno tuch,

dost psaníček, v nichž táž se vždy lež rojí,

dost sladkých pozvání ku lásky boji!

Dost modrých očí vlídných plamenů,

dost černých, ohnivých hvězd edenu,

dost kadeří, jichž vonný vodopád

jsi rukou probíral až k jeho dnu –

čas nastal všemu, všemu s bohem dát!

Dost písní nevázaných na zdařbůh,

dost polibků, jenž v ruměnce se pojí,

dost úsměvů, jenž roj jsou zlatých much,

dost vzpomínek v jich fantastickém kroji,

dost zlatých rybek ve mladosti zdroji!

Dost mladičkých na stromech pupenů,

dost na větvích hnizd, v keři lupenů,

dost dlouhých procházek i eskapad,

dost růží tu a též dost kamenů,

čas nastal všemu; všemu s bohem dát!

Jak, mládí, zvyknout na tu proměnu,

jak uvěřit, že nastal čas jít spát?

A fantom zmizel, oči sobě mnu…

Ó mládí, za tebou zpět ruce pnu.

Čas nastal všemu, všemu s bohem dát!

ENG:

Ballad for the departing youth

Like Hamlet's ghost appeared to me,

Beside me stands, a phantom form,

And whispers strange words in my ear,

That my soul is weak and fears the storm.

He speaks, while I'm in restless plight:

Enough of sweet desires and dreams,

Enough of youth's now vanished streams,

Enough of cups and serenades,

Enough of stormy nights and sleepy days,

The time has come to bid farewell to all!

Enough of dimples where love's God sleeps,

Enough of naked arms in dancers' throng,

Enough of whispered secrets, full of deep,

Enough of letters where the same lies throng,

Enough of sweet invitations to love's strong!

Enough of gentle blue eyes' flame,

Enough of black, fiery stars of Eden's game,

Enough of curls, whose fragrant cascade

You've run your hand through to their base,

The time has come to bid farewell to all!

Enough of unbound songs, by chance,

Enough of kisses, blushing on the face,

Enough of smiles, a swarm of golden flies,

Enough of memories in fantastic array,

Enough of golden fish in youth's bright day!

Enough of young buds on the trees,

Enough of nests on branches, leaves in breeze,

Enough of long walks and escapades,

Enough of roses, and enough of stones,

The time has come to bid farewell to all!

How, youth, to get used to this change,

How to believe that it's time to sleep?

And the phantom vanished, my eyes I range…

Oh youth, for you my hands I weep.

The time has come to bid farewell to all!