Adventní vyznání

Text: Vašek Mikuda

-----------------------

Den se nám krátí,

na věnci - světla první znamení.

Samotný hoří,

tichý a nesmělý,

plamínek nedočkavý.

Nastal čas naděje.

Ve sklínce ohňové,

světla hry míjivé,

trojí rty rudé.

Nesmělé, něžné,

ty třetí vášnivé.

Pravda prý ve víně?

Její rty nevinné.

Den zase kratší,

na věnci - druhé světla znamení.

Svědomí tíživé,

dvě srdce zraněné.

Víra mi zbývá,

dojíti pokoje.

Za časem závoje.

Stále se usmívá,

myšlenka hřejivá.

Ret se skla dotýká,

iluze naříká.

Tajemstvím voní

její rty zvědavé.

Něžné, .. ach, něžné

Slunce se sklání,

na věnci - třetí světla znamení.

Je v barvě růžové,

poselství radostné,

všichni jsou zvaní.

Světlo tvé zářivé.

Pokojné, sdílené.

Rády se líbají,

tvé rty mě hledají.

Dlaně se neptají,

vášnivé objetí.

Otázky nezná,

noc ještě mladá.

Tak ráda líbá.

Bude noc nejdelší.

Na věnci - čtvrtá svíce čeká.

Ruce tvé neznámé,

mou svíci zapálí,

anděl či žena?

Samota dohoří.

Do ticha šeptám.

Amores meos confiteor.