Stíny chrámů

Ve věži z kamene hoří svíce,

v mramoru praskliny, čas se vleče.

Tvůj hlas je ozvěna v prázdné síni,

kde anděl padlý svou bolest řeže.

Stíny chrámů se plazí k nám,

v očích noc a v srdci klam.

Láska hnije pod křížem,

jsi má kletba, jsem tvůj hřích.

Kříže rezaví ve větru ticha,

měsíc krvácí nad tvou rakví.

V růžích trny – to je tvá pýcha,

polibek chladný a dech slabý.

Stíny chrámů se plazí k nám,

v očích noc a v srdci klam.

Láska hnije pod křížem,

jsi má kletba, jsem tvůj hřích.

V zrcadle nejsi – a přesto jsi blízko,

tvé jméno šeptám, když nebe se zří.

Pod černým závojem tančíme spolu,

věční milenci v temné říši.

Stíny chrámů, už navždy s námi,

na kůži stigmata, v srdci rány.

Jsi má smrt a já tvůj křik,

gotický sen, navěky ztracení...