David sedí na břehu řeky,

v kapse pero, co svět je leký.

Ptáci zpívaj', slunce svítí,

jeho pero píše příběhy vřelý.

Jedno ráno vstal s tím snem,

že napíše svůj příběh tem.

Svět se smál, říkal, že je blázen,

on však měl to pero, co dělá krásen.

David píše dlouhou cestou,

každé slovo pravdou, nevěstou.

Jeho pero, dlouhý příběh má,

život je kniha, co dál se psát dá.

V hospodě na něj koukaj' divně,

„Tohle pero, to je směšné a přímé.“

Ale David hlavu zvedá výš,

má pero, s ním naději spíš.

U staré lípy, kde vánky hrají,

jeho slova na listy padají.

Pro časy dobré, pro dny zlé,

pero jeho duši ulevuje.

David píše dlouhou cestou,

každé slovo pravdou, nevěstou.

Jeho pero, dlouhý příběh má,

život je kniha, co dál se psát dá.