Chladný papír v teplé dlani, bez jména a bez omluv.

Jen pár slov černě psaných, jako stín co se připlížil z hrobu.

Říká, že ví, kam jdu, kam se dívám, s kým mluvím,

že má oči všude, i když já ho nevidím.

Anonymní dopis, jedovatý inkoust, pálí mě do prstů.

Jako tiché šílenství, bez klíče od mříží.

Anonymní dopis, co klidný spánek mi vzal,

šeptá mi do uší..... "Kam bys utíkal?!"

Pošta chodí každý den, ale ten tvůj je jiný,

jeho obálka, prázdná jako tvé naděje,

bez známky, bez adresy odesílatele,

jen ta tvoje tvář v mém zrcadle.

Až otevřeš obálku, ucítíš mé oči v zádech,

já jsem ten stín, co v noci stojí u tvých dveří.

Anonymní dopis, tvůj poslední přítel, co tě varuje,

před tím, co se stane....."Až trpělivost mně dojde?"

Slova zmutovala v ječící stíny,

co mi plavou před očima, rozmazávají se mi vidiny.

Na dně šuplíku leží složená obálka,

která páchne panikou a strachem,

je to jen papír, ale má drápy,

které se mi do kůže drásají.

Anonymní dopi....z papíru a zla utkaný jen,

co mi vzal, včerejšek, zítřek i dnešní den.

Anonymní dopis, ta lež, co mi bere dech,

až najdu odvahu..... "Spálím ho v plamenech!"