Pálí slunce nad náměstím, kráčím s prázdnou dlaní,

mít kebab teď pevně v ruce — to je moje přání.

Už cítím tu krásnou vůni, která se line od kebabu,

noc je krátká, hlad je silný, není místo na váhání.

Zlatavé kusy masa točí tanec nekonečný,

hledám štěstí zabalené v chlebu křupavém a čerstvém.

Mistr nožem krájí plátky, skládá je tam stranou,

noc se točí kolem vůně, město dýchá vášní stejnou.

Máme rádi kebab s česnekem a čili,

vteřiny se zastaví v té nejdražší chvíli.

Hranolky se schovaly do tepla toho chleba,

hoří oheň na jazyku — víc už není třeba.

Máme rádi kebab s česnekem a čili,

vteřiny se zastaví v té nejdražší chvíli.

Bílá omáčka se vpíjí do každého kousku jídla,

česnek dává sílu tónům, co nám do úst vlítla.

Maso šťavnaté a zelenina svěží dávají tu pravou chuť,

na talíři radost roste — stačí sousto, a máš chuť.

Stačí chvilka, vůně láká, zapomeneš na tíhu,

křupne kůrka hranolková — pryč jsou všechny strachy v mžiku.

Každé sousto vypráví o dálkách, kde koření zraje,

tenhle poklad v papíře tě z šedé nálady vytáhne.

Už se sype koření té nejdivočejší chuti světa,

pálivý žár lízne jazyk, náhle končí každá věta.

Šťavnaté maso v teplém chlebu skrývá svoje zaslíbení,

lepší lék na šedý den v celém městě prostě není.

[Outro – silnější závěr]*

Kebab hřeje, kebab pálí, kebab vrací chuť žít dál,

jedno sousto, druhé, třetí — a jsi zase král.

Kebab hřeje, kebab pálí, starost mizí jako dým,

dokud světla města svítí — kebab bude tvým.