NA KŘÍDLECH ASFALTU

V dálce hučí silnice, slunce padá níž,

chrom se třpytí v závanu, co duši léčí spíš.

V zrcátku jen stín, co nechal jsem za sebou,

v nádrži mám svobodu a v srdci bouřlivou krev svou.

Na křídlech asfaltu letím dál,

vítr mi šeptá, že nejsem sám.

Pod hvězdami, kde končí svět,

hledám svůj klid, svůj rockovej let.

Každá zatáčka je slib, že můžeš žít,

bez mapy a pravidel, jen motor musí znít.

Tváře v černejch helmách, bráchové z cest,

žádný plán, jen cítit žár, když silnice tě vede vstříc.

Na křídlech asfaltu letím dál,

vítr mi šeptá, že nejsem sám.

Pod hvězdami, kde končí svět,

hledám svůj klid, svůj rockovej let.

A když přijde déšť a zhasnou světla měst,

zůstaneme jen my a motor – věčnej protest…

Něco jsem ztratil, možná sebe sám,

v rukách řídítka, co vedou tam,

kde nečeká nikdo, žádnej dům ani hlas,

jen cesta a hvězdy – a motorovej spas.

Na křídlech asfaltu jedu vstříc,

každý další kilometr víc a víc.

Nezastavíš volnej pád,

když v srdci hraješ rock, tak musíš jít dál...