Konečně jedu domů, služební cesta se zdála nekonečná. První, kdo mě uvítal hned u branky je náš pes. Vrhnul se na mě a olízal mi celý obličej. Pako jedno. Mám ho rád a on asi mě. Prohrabal jsem kapsy, až jsem našel klíče. Manželka jela asi na nákup. K mému překvapení, manželka doma byla. Seděla v obýváku. Když jsem ji pozdravil, odpověděla tak nějak potichu. Šel jsem k ní, objal ji a políbil, ale jenom tak lehce, do vlasů. To jsem rád, že už jsem doma, řekl jsem zvesela. Koukla na mě, ale nic neříkala. Děje se něco? zeptal jsem se potichu. Přisedl si k ní ve zlé předtuše něčeho špatného. Co to může být, vrtalo mi v hlavě. Manželka ale pořád nemluvila. Jenom tak pozorovala podlahu. Potom zvedla oči a podívala se smutně na mě. Já ti musím něco říct, začala. Víš, jak jsme si říkali, že si nebudeme navzájem lhát? Tak já ti to musím říct. Potkala jsem svého bývalého přítele. Stavili jsme se spolu na kafe, a večer si šli sednout. Hrála tam hudba a bylo velmi příjemně. Bylo to silnější než já. Tančili jsme, pili víno a stouplo mi to do hlavy. A tak nevím, nějak v tom alkoholovém opojení a spolu s krásnou hudbou to na mě všechno nějak padlo. Říkala jsem ti už dříve, že jsem ho hrozně milovala. On mě pak opustil a zmizel někde v cizině. Nevím, jak se to stalo, ale šla jsem s ním na pokoj. Odmlčela se. Hleděla na mě, na krajíčku pláč, aspoň se mi to zdálo. Znám ji, tohle by nehrála, vždycky byla upřímná. Kdybys odešel, pochopila bych to, řekla úplně potichu. Nebyl jsem schopný slova. Ano. Je to zrada. Moje ego se bouřilo, všechno ve mně vřelo. Ten nejbližší člověk a něco takového. Seděl jsem zaraženě a přemýšlel. V hlavě zmatek, probíral jsem to ze všech stran. Pak jsem na ni pohlédl a uvědomil jsem si, jak ji bezmezně miluji. Bez ní prostě nemůžu žít. Napadlo mě, že kdybych se teď naštval, prásknul dveřmi, a odešel, tak jak to dopadne? Časem si někoho najde. A bude žít spokojeně s někým jiným, a co já? Kdybych ji aspoň tak nemiloval. Vím, že to nikdy nezapomenu, ale když jí to odpustím, můžeme prožít krásný život. Život je přece dlouhý, a může přinést ledacos. Mohl bych i já někdy zradit? To přece nikdo nemůže vědět dopředu. Dobře, že mi to řekla. Máme čistý stůl. Pohlédl jsem na ni a bylo jasné, jak se rozhodnu. Všechno jsme si potom vyříkali. Teď po letech můžu říct, že jsem učinil velmi dobře. Máme už tři krásné děti a žijeme velmi spokojeně. Nějaký její expřítel nás nemůže rozházet. Stejně, naštěstí pro něho, zase zmizel někde v cizině. Doufám, že už ho nikdy neuvidíme.