[Couplet 1]
Od dětství jsem podával pomocnou ruku,
nesl jejich břemena, zhasnul svoji mušku.
Milý jak idiot, co duši mu rvou,
vždy připraven zachraňovat, i když mě berou tmou.

Brali mě jak lavičku, seděli mi na zádech,
moje sny pod podrážkou, „děkuji“ se ztrácí v nádech.
Usmíval jsem se v dešti, slzy polykal,
zapomněl jsem na sebe, hrdinou se stal.

(Depuis gamin j’ai tendu la main,
J’ai porté leurs fardeaux, j’ai éteint mes flammes,
Gentil comme un idiot qu’on écorche à l’âme,
Toujours là pour sauver, même quand on me condamne.

Ils m’ont pris pour un banc, assis sur mon dos,
Mes rêves sous leurs bottes, mes "merci" dans l’eau,
J’ai souri dans la pluie, avalé mes sanglots,
Je me suis oublié en devenant leur héros.)

---

[Refrain]
Tak jsem šel na cestu, dodávka je můj dům,
zdi mě dusily, lidi brali můj rum.
Teď chci jít pěšky, batoh na zádech, srdce klid,
přestřihnout všechny nitky, a zjistit, jak se žít.

(Alors j’ai pris la route, j’ai fait de mon van mon abri,
Les murs m’étouffaient, les gens me prenaient ma vie.
Maintenant j’veux marcher, sac à dos, cœur léger,
Couper tous les fils, voir si je peux respirer.)

---

[Couplet 2]
Cesta ke mně mluví, stromy moji spojenci,
už žádný opotřebovaný noci a kolenní trýzni.
Unaven být hodný, unaven být tichý,
jestli tohle je láska, tak radši dýchám jiný.

Každým krokem míjí má stará verze,
falešné úsměvy a záda plná erze.
Chci jen zem, vítr a svoje boty,
najít se v sobě, i když se trochu zpotím.

(La route me parle, les arbres sont mes amis,
Plus personne pour user mes genoux et mes nuits.
Je suis fatigué d’être bon, fatigué d’être doux,
Si c’est ça aimer les autres, alors je rends tout.

À chaque pas je laisse un morceau de mon passé,
Les faux sourires, les coups dans le dos effacés.
Je veux juste la terre, le vent et mes pieds,
Me retrouver entier en me perdant à moitié.)

---

[Refrain]
Tak jsem šel na cestu, dodávka je můj dům,
zdi mě dusily, lidi brali můj rum.
Teď chci jít pěšky, batoh na zádech, srdce klid,
přestřihnout všechny nitky, a zjistit, jak se žít.

(Alors j’ai pris la route, j’ai fait de mon van mon abri,
Les murs m’étouffaient, les gens me prenaient ma vie.
Maintenant j’veux marcher, sac à dos, cœur léger,
Couper tous les fils, voir si je peux respirer.)

---

[Pont]
Možná se jednou vrátím,
možná jednou nebudu se bát srdce dát jim.
Ale teď mizím, mažu, dělám ten střih,
nejsem už hračka, vracím se k sobě, bez pých.

(Peut-être qu’un jour je reviendrai,
Peut-être qu’un jour j’aurai plus peur d’aimer.
Mais pour l’instant je trace, j’efface, je m’éloigne,
Je suis plus leur jouet, je redeviens mon royaume.)

---

[Outro]
Batoh, srdce v cárech,
odcházím najít svůj směr v dálkách.
Na cestě se znovu rodím,
svobodný, sám — ale už se nezlomím.

(Sac à dos, cœur en morceaux,
Je pars retrouver mes mots.
Sur la route je renaîtrai,
Libre et seul, mais vrai.)