Jdu tmou, kde hory šeptají kosti,

Kara vel, kara ven, drak’nor šen dorá,

z dálky se blíží zvíře bez milosti,

brakka tel, brakka ren, šelgor ven torá.

Zem duní pod jeho ohnivým krokem,

Vurnak bel, vurnak del, krol’dan jen morík,

vzduch syčí, když vzlétá nad hlubokým rokem,

šandor vel, šandor hel, brin’kal vren porík.

Plamen stoupá, nocí hvízdá děs,

Fal’ra šen, fal’ra šen - dorkan vil a vren,

drak má v očích zlověstný lesk,

Sul’va len, sul’va len - krvavej světa den.

Drak’nor vel! Oheň letí k nebi dál!

Zar’kun vel! Drak’nor vel!

Plášť noci hoří - vzduch se stal,

Horda šenra brenra fel!

když drak se točí, křídly řeže svět,

Zar’kun vel! Drak’nor vel!

jeho řev je zkáza - poslední tvůj vzkaz…

Planem, karem, brennor cel!

Nad krajem krouží jako rudý král,

Tirnak vol, tirnak vil, šar’dun kel vorát,

pět údolí má v pařátech, co by sám hned spal,

krim’ta sol, krim’ta zil, fer’gor len horát.

Plive oheň - svět se vaří v žáru,

Run’var bel, run’var gel, torvak ren darím,

v jeho stínu taje odvaha i víra v spásu,

brondar vel, brondar šel, dun’kal šen marím.

Je to noc, kdy padá i poslední hlas,

Fal’ra šen, fal’ra šen - dorkan vil a vren,

ale my stojíme, i když drak drtí nás…

Sul’va len, sul’va len - krvavej světa den.

Letí! Vichry trhá, krouží nad námi,

Vorin’ta - šelgor na,

ohnivý proud mu kape z tlamy,

brakka dra, brakka dra…

útočí! Křídla jako zbraně času,

Ferin’ta - lor’nak la,

svět se v jeho dechu mění v jasnou plazmu,

dun’ran ta, dun’ran ta…

Drak’nor vel! Oheň trhá zem i stín!

Zar’kun vel! Drak’nor vel!

Legenda hoří, mění noc v rudý klín,

Srdce hoří jako kel!

drak letí vzhůru - svět jde do klekání,

Zar’kun vel! Drak’nor vel!

a my jen doufáme, že přežijem další svítání…

Horda žije - brennor cel!