Slzy, co nevidíš

Ve stínu snů, co dávno spí,

jdu sám tou nocí bez tebe.

Každým krokem ztrácím víc,

a srdce bolí, víc než kdy dřív.

Slzy, co nevidíš,

padají potichu ve tmě.

Tvý jméno mi šeptá vítr,

a já vím, že už tě zpět nemám.

Zbylo jen prázdný místo v nás,

a ticho v hlasech dnů.

Zůstal jsem tu sám —

v písni beze snů.

Říkala jsi: „Čas to zahojí,

jednou to přebolí.“

Ale každé ráno mě budí

vzpomínka, co nezmizí.

Slzy, co nevidíš,

padají potichu ve tmě.

Tvý jméno mi šeptá vítr,

a já vím, že už tě zpět nemám.

Zbylo jen prázdný místo v nás,

a ticho v hlasech dnů.

Zůstal jsem tu sám —

v písni beze snů.

A možná jednou, v jiném světě,

se potkáme zase beze lží.

Tam, kde srdce nehledá útěk,

a všechno dává smysl, víš…

Slzy, co nevidíš,

jsou důkaz, že to bylo pravý.

I když jsi dávno pryč,

v mým srdci jsi pořád zůstaneš