V Ratíškovicích slunce pálí,

Zdeněk s Ketynkou jdou do lesní dáli.

V ruce klacek, v očích klid,

tohle je den, co stojí za to žít.

Na Sportě zná každý stůl,

a Bumbálek? Ten už je jen půl.

Ale vzpomínky tam pořád jsou,

kde smích se točil s plzeňskou.

Zdeněk – náš táta, děda jak víno,

má rád Máju a pivo, no a co jinýho?

S Romanem, Zdendou, vnoučat plnej dům,

Sofie, Samík, Kubík – dědův hrdý tým!.

do Gentu chodili a spát až k ránu,

v očích jiskry, v nohách taneční dráhu.

Aston Villa, anglickej team,

„To byl fotbal, ne jak dneska jen sen!“

Zdeněk – náš táta, děda jak víno,

má rád Máju a pivo, no a co jinýho?

U stolu vtipy, v srdci klid,

díky tobě víme, co znamená žít!

Z košíku na kole, Ketynka kouká,

a děda se usměje – to je ta chvíle tichá.

Nejsme dokonalí, ale máme tě rádi

jsi náš základ, náš pevnej hrad.

Zdeněk – náš táta, děda i král,

v rodinným srdci jsi zůstával dál.

Dnes slavíme, tak připijme si sklenku,

za tebe, dědo, a ještě jednu venku!

Všechno nejlepší k narozeninám, táto, dědo náš!

S láskou od Máji, Romana, Zdendy, Sofie, Samíka, Kubíka – a Ketynky!

S ženou se do Gentu chodili bavit až k ránu,