Vím, jak chutná hořká slza na jazyku,

jak zebe prázdná postel po půlnoci.

Vím, jak bolí chladné, smutné srdce,

když sny se mění v prázdná slova v noci.

V hospodách u piva ji hledám marně,

tváře cizích žen jak maska z vosku.

V nočních tramvajích jak bludný kámen,

sbírám střepy její duše po kousíčku.

Vracím se na místa našich polibků,

kde stromy šeptají její jméno do listí.

Mé výkřiky nad řekou ztrácí sílu,

odráží se zpátky, plné výsměchu a lítosti.

Našel jsem ji mezi mrtvolama,

v hlíně leží, červi žerou ji.

Čumím na náhrobek jako kretén,

chlastám rum a řvu jak zvíře:

"Proč jsi kurva odletěla nahoru?

Proč jsi mě tu nechala samotnýho chcípat?"

Růže zvadlá leží na studeném kameni,

čas pro ni plyne jinak než pro mě.

Já zestárl za rok víc než za deset let,

a kostelník už mě tu zná jménem.

Jednou taky budu ležet vedle tebe,

v černé zemi srovnáni jak sirky.

Nad námi budou plakat děti z nebe,

a na náhrobku zmizí naše jména.

A tak víš co Katko, rozepnu si poklopec,

roztáhnu tvoje stehna, štencla vytáhnu,

bum, prásk, mrdám tě pod kostelní zvonec,

holá prdel, cecky, kule, pekáč,

kurva totální a prvotřídní klepáč...