Text: Vašek Mikuda

------------------------

Nevím proč, na ulici stojím,

prosklenou stěnou dovnitř hledím,

do mého známého mléčného baru.

Za mlada, jo.... Ale teď k stáru?

K ženě v mém věku pohled svádí,

ach, je to ona, láska z mládí.

Krásné i bolestné vzpomínky letí,

hluboko zapsané do paměti.

Jen měsíc viděl v trávě dvě těla,

doteky něžné, jak křídla motýla.

Teplý vánek jasmínem voněl,

já vedle ženy v muže dospěl.

V paměti vytesán každý dotek,

místo prstýnku stočený stonek.

Její smích, její ano,

dodnes slyším, srdce mi vzalo.

Mám se k odchodu, však ona si všimne,

usměje se, zamává na mne.

Cizinci dva, s pouty vzpomínek,

v srdcích našich lásky plamínek.

V jejím hlase odstup i něha

posune ruku, snad dotknout se chtěla.

Okamžik váhám, pak učiním též.

Vzpomínáš? Nelituješ?

Víc jsi mi dal, než si myslíš.

Krásnýma očima svět vidíš.

Láska má silná, beze strachu.

Děkuji tobě, lásky daru.