když jsem byl dítě, bylo mi vše jedno

byl jsem bezstarostný, jen jsem si hrál

ale teď ve stáří, v hlavě mám temno

pořád přemýšlím, zda život za to stál

jestli já jej pochopil, příležitost uchopil

nejdříve ale musím, poznat sám sebe

rady si vůbec nevím, až mě to zebe

jednodužší bylo, poznat lásko tebe

sám, sám sebe hledám, svědomí své procházím

jaký vlastně jsem a proč mi na tom tak záleží

kde se skrývá to moje JÁ, nikde nenacházím

nic zvláštního, úžasného, ve mně ale nevězí

nejméně znáš sám sebe, přece každý ví

očima svýma na sebe sama dívat se

to je opravdu nemožné, a blbě to zní

nesmím už přemýšlet a dále rouhat se

kdyby byl Bůh, vše by nám osvětlil

jak máme na to přijít, sami bez něho

a ani ve škole nám nikdo nevysvětlil

kam pořád spěcháme, a co čekáme

sám, sám sebe hledám, svědomí své procházím

jaký vlastně jsem a proč mi na tom tak záleží

kde se skrývá to moje JÁ, nikde nenacházím

nic zvláštního, úžasného, ve mně ale nevězí

proč jsem tak obyčejný, průhledný to nevím

bez předností, ze svých cností rychle slevím

opravdu nejsem fantastický, jak jsem myslel

nejsem vyjímečný, jen průměr, někdy i osel

(kdyby byl Bůh, vše by nám osvětlil)

(jak máme na to přijít sami, bez něho)

(a ani ve škole nám nikdo nevysvětlil)

(kam pořád spěcháme, a co čekáme)