Tři dny ticha (Czech)

Tři dny se topím v tichu vět,

co zůstaly mi na rtech stát.

Pod tichým povrchem se hne svět,

který se bojím pojmenovat.

Můj dech se tříští o vlastní hruď,

v noci se vracím, kam nechci jít.

Na zemi zůstaly stíny a rtuť,

a já se učím zas jen být.

Zas mě bolí dýchat,

a přitom nic se neděje.

Jen ticho, co křičí víc než já.

Zas mě bolí dýchat,

a přitom všechno je stejné,

jen já už nejsem ta, co se smála.

Zavírám oči, a svět se točí,

jen trochu pomalejc, než by měl.

Možná mě tělo jen chrání v noci,

abych se nezlomila dřív, než by svět chtěl.

Zas mě bolí dýchat,

a přitom nic se neděje.

Jen ticho, co křičí víc než já.

Zas mě bolí dýchat,

a přitom všechno je stejné,

jen já už nejsem ta, co se smála.