Srdce v říši divů (Czech)

V tichu se lámou hodiny snů,

čas se mi směje z prázdných dnů.

Kloboučník mlčí v koutě svých vět,

srdce mi šeptá, že mám dál jít vpřed.

Z popela stínů rodí se hlas,

srdce mi říká: „Ještě je čas.“

Tak poslouchám srdce v říši divů,

hlava se unaví, ztratí svou sílu.

V zrcadlech myšlenek zůstávám stát,

jen srdce mi říká, kudy mám jít dál.

Bílý králík vběhne mi do duše,

říká: „Tvůj čas ti stejně neuteče.“

Alenka šeptá: „Neboj se snít,

jen hlava ti brání doopravdy žít.“

Z popela stínů rodí se hlas,

srdce mi říká: „Ještě je čas.“

Tak poslouchám srdce v říši divů,

hlava se unaví, ztratí svou sílu.

V zrcadlech myšlenek zůstávám stát,

jen srdce mi říká, kudy mám jít dál.

A kdybych padla až na samé dno,

v zrcadlech pravdy uvidím to:

hlava mě klame, srdce je klíč,

otevři dveře a prostě běž pryč.

Tak poslouchám srdce v říši divů,

hlava už mlčí, já sbírám svou sílu.

Alenka tančí a šepotá v tmách:

„Jen srdce tě dovede zpátky domů zas.“

Srdce mi šeptá… ještě je čas.