Slunce stoupá nad obzor, ráno dýchá pomalu,

čas se líně převaluje někde mezi palmama snů.

Bosý chodím po trávě, hlava lehká jak dým,

všechno špatný nechávám za sebou, ať si zmizí s ním.

Vánek nese vůni léta, slyším ptáky, slyším smích,

žádnej spěch, žádnej stres, jen tenhle tichej trik.

Dneska nikam neutíkám, dnešek nikam netlačím,

každej krok je přesně tam, kde si vystačim.

Je to pohoda, lehnout si na záda,

slunce mě hladí, hlava je prázdná.

Svět ať si běží, já chytám dech,

čas se tu houpe jak reggae, chilluju na zádech.

Zavřít oči, myšlenky zpomalí,

tep srdce hraje beat, co mě uzdraví.

Teplo na kůži, klid v každým tónu,

dnešek je dar, jsem bez telefónu.

V trávě stíny stromů kreslí jednoduchý znak,

že štěstí není cíl, ale právě tenhle stav.

Míň slov, víc pocitů, víc teď, míň pak,

život chutná nejlíp, když ho necháš jen tak.

Směju se bez důvodu, to je největší plán,

neřeším hodiny, ať si klidně jdou samy dál.

Všechno, co potřebuji, mám teď u sebe,

slunce, dech a rytmus a modrý nebe.

Je to pohoda, lehnout si na záda,

nebe nade mnou, hlava je prázdná.

Žádnej beton, jen tráva a tón,

reggae mi šeptá: zpomal a zůstaň si v tom.