Tři holky ťapkaj' po mým tracku jak stopy,

jedna nejstarší, dvě jak zrcadlový kopie.

Blondýnka mihá ve slunci jak svatozář,

její dvojče černý vlasy, noční tvář.

Nejstarší mluví, jak kdyby byla královna,

černovláska, jazyk ostrý, vždycky pravda hlavní.

Malá blondýnka zas jak slunce v letním dni,

výbuch energie, co roztančí všechny dny.

Dvě z jednoho plánu, třetí z jiný dráhy,

všechny tři v jednom kruhu, nejsou žádný krámy.

Zrcadlení i rozdíly, přesto silný pouto,

trojlístek životních tónů, není žádný ticho.

Dvě sálaj' kontrastem jak tmavý a světlý stín,

nejstarší něčí kompas, co ukazuje cíl.

Blond a černá se hádaj', ale ví, kde stojí,

sestry nebo bojovnice, život je spojojí.

Čepice kšiltovka zastíní jejich pohledy,

všude, kde jdou, zanechaj' stopy, jak kdyby vedly děj.

Nezbedná malá, statné dvojče za ní kráčej',

černovlasý šéf, nářky umlčí pohledem.

Dvě z jednoho plánu, třetí z jiný dráhy,

všechny tři v jednom kruhu, nejsou žádný krámy.

Zrcadlení i rozdíly, přesto silný pouto,

trojlístek životních tónů, není žádný ticho.