Skládáš mi básně,

kupuješ květy,

šeptáš mi polohlasně,

tak krásné věty!

Napínáš všechny síly,

abys mě pobavil,

a možná - vlastníma rukama,

zámek - bys pro mě - postavil!

Tvé srdce je - jako pochodeň,

jeho síla je - možná - čarovná!

Ale já jsem - jako - povodeň,

jako - ledová královna!

Tvé city odráží se o mě -

jako o stěnu - hrách!

Promiň mi to! -

- Mám z lásky - strach!

Můj osud - nevisí na vlásku,

svůj osud nemám v rukou -

nevěřím na lásku -

- společný osud - ve dvou!

Lásku, co brány otvírá,

dávno jsem ztratila,

měla jsem jí plné hrsti,

teď mi je ale - proti srsti!

Jsem jako zamčená -

- v hradní věži!

Jsem tu tak dlouho -

- zlý drak mě střeží!

Srdce - mám jako kus ledu! -

- Možná jsem - zkameněla! -

- Možná - milovat - nedovedu!

Jsem zamčená - na sedm západů -

uvězněná v čase - promarněných snů!

Dnes zase neseš mi růže,

složil si pro mě krásnou píseň,

mé srdce ale nemůže,

dál v něm je - ta tíseň.

Chtěla bych, aby už nastálo,

pod tvými city - jako led - roztálo!

Láska - mě láká!

Dál se ale bojím -

- dál v srdci - mám - draka!

Čas neúprosně však běží,

ty vyběhl si - po schodech,

nahoru - k věži!

Draka si porazil -

chlad ze srdce mizí!

Možná si tomu už nevěřil -

že láska mě najde -

čistá a ryzí!

Skládám své zbraně,

pevnost je dobita,

teď držím tvé dlaně,

ty máš mě -

já tebe -

- a to - se - počítá!

Byla jsem zamčená -

- v hradní věži!

Byla tam dlouho -

- zlý drak mě střežil!

Srdce - měla jsem - jako kus ledu! -

- Možná jsem - zkameněla! -

- Teď ale zase - milovat -svedu!

Byla jsem zamčená - na sedm západů -

uvězněná v čase - promarněných snů!

Láska se vrátila v plné síle -

- s tebou zas prožívám -

- ty krásné - chvíle!