Lidská ruka trhá strom, jednou vyrve srdce z prsou Země.

Ze Země krev a míza teče, dlouho neunese tohle břímě.

V lesích ticho, vzduch se ztrácí, zvířat pláč jak tichá hudba.

V hlavách prázdno, v rukách zbraně, naplní se nejhorší sudba.

Ničíme svět, ničíme naší krásné Země tělo.

Ničí se tu vše, co kdysi tak krásné bylo.

Pod sebou pomalu boříme i poslední most.

Vyžrali jsme planetu prakticky až na kost.

Města rostou jako plevel, tam kde byl dříve ráj.

Naše těla chátraj v šedi, zbyde jen opuštěný háj.

Jednoho dne se Země zlomí, pod váhou lidské tuposti.

Zkus se jednou pozastavit, nad tou neskutečnou hloupostí.

Ničíme svět, ničíme naší krásné Země tělo.

Ničí se tu vše, co kdysi tak krásné bylo.

Pod sebou pomalu boříme i poslední most.

Vyžrali jsme planetu prakticky až na kost.

Řeky schnou a s nimi krev, co proudí v našich žilách.

Udržet tenhle strašnej nápor, není už v jejích silách.

Země křičí, tělo spí, bolestně se svíjí v křeči.

Okolo sebe posloucháme jen samé prázdné řeči.

Ničíme svět, ničíme naší krásné Země tělo.

Ničí se tu vše, co kdysi tak krásné bylo.

Pod sebou pomalu boříme i poslední most.

Vyžrali jsme planetu prakticky až na kost.

Ještě není pozdě, možná že je ještě čas.

Vrátit světu sílu zpět a zachránit nás.

Ve vesmíru kde kdysi kvetl tento svět.

Může ještě jednou vykvést i ten nejmenší květ.

Ničíme svět, ničíme naší krásné Země tělo.

Máme sílu zachránit vše co tady ještě zbylo.

Pojďme planetu léčit, pojďme odvděčit se jí.

Pojďme ji vrátit vše co jsme ukradli z ní.

Ještě je tu šance, ještě jedna poslední.

Brzy jinak začne noc ihned po poledni.

Vážně je tu šance, zbývá jedna poslední.

Slunce jinak zajde dříve než se rozední.