Ona žije v nás

V prázdném domě jen ticho spí,

praská dřevo, ticho zní,

na stole zas uschlý květ,

paměť, co se nevejde do vět.

láska nezaniká – jen mění tvář,

Tak nezapomeň ona žije v nás.

A přesto vím, že to žije dál,

jak uhlík, co pod popelem sálá,

i když svět tu lásku zašlapal,

ona nezmizí – jen tiše spí v nás.

Když šel čas, my ztratili směr,

slova pálí víc než chladnej vzduch z hor,

ty jsi šla – já zůstal stát,

a srdce si lásku psalo potají zas,a zas,

A přesto vím, že to žije dál,

jak uhlík, co pod popelem sálá,

i když svět tu lásku zašlapal,

ona nezmizí – jen tiše spí v nás.

láska nezaniká – jen mění tvář,

Tak nezapomeň ona žije v nás.

Možná si zítra už nikdo nevzpomene,

možná jména rozfouká čas…

Ale každý den, voní stejně jako tenkrát,

I Když to šeptá: „Nezapomeň na srdce,co tam máš.

A přesto vím, že to žije dál,

jak píseň, co do noci volá,

i když jsme ji sami ztratili,

láska nezaniká – jen mění tvář,

Tak nezapomeň ona žije v nás.

-