Hvězda má (Božena Němcová, 1844)

Tisíc a tisíc hvězdiček

na tom nebi plane;

jedna jen mě k sobě vábí,

u ní oko stane.

Jak nejčistší démant, tak se

jasně nad mnou třpytí,

kýž můj andělíček strážný,

kýž z ní ke mně svítí!

Letí hvězda s nebes výše,

v letu dolů — zhasne;

neměla jsem k sobě vábit

nebes oko jasné.