Starý elf a jeho příběhy

Pod starým stromem, kde vítr tiše hraje,

sedí elf, co pamatuje tisíc krajin z ráje.

Oči má hluboké jak stříbrné studánky,

v každém slově šeptá čas a dávné písně víly.

„Nezapomeň, mládě,“ říká hlasem jemným,

„cesta není o cíli, ale o kroku všedním.

Když spadneš, vstaneš – i list se znovu zelená,

a z bouří roste síla, co v srdci zůstane ti věrná.“

Starý elf, co zná dech věků,

vede nás přes tmu i řeku.

Každá rada je jak paprsek dne,

v tmavém lese k nám připlouvá jemně.

Ukazuje hvězdy, co cestu vždy znaly,

a runy na kamenech, co dávno už spaly.

„Buď laskavý k sobě i k těm, co ti lžou,

jen voda je čistá, když prameny chránit tě jdou.“

„Až jednou půjdu spát pod mech a květ,

přijde tvá chvíle světlo dál nést.

Pamatuj, že moudrost je jako vítr sám –

nevlastní ji nikdo, jen jí naslouchej v klidu dál.“

Starý elf, co zná dech věků,

vede nás přes tmu i řeku.

Každá rada jak paprsek dne,

v tmavém lese k nám připlouvá jemně.

A když poslední slovo do noci zmizí,

mladí půjdou dál – s ohněm v srdci,

Pod starým stromem, v tichu a míru,

stopy elfa žijí dál v jejich zpěvu.