Procházíme se tmou,

noční město, co tiše spí,

nikde nikdo, všude klid,

ticho, a jen listy si šeptají.

Měsíc nám osvěcuje tváře,

všude je ticho, černá tma,

jen z oken domů záře,

která nám cestu ukazuje dál.

Zastav se tu, prosím, podívej se na mě,

vidím tvou siluetu, jak se ztrácíš ve stínu,

dlouhé vlasy, plné rty,

tvé oči se lesknou pod světlem lampy.

Dlouho se známe, kolem sebe chodíme,

ještě jsem ti nikdy neřekl, co cítím,

ale možná teď je čas,

možná je ta chvíle, kdy to musím říct.

Pod rouškou tmy se odhodlám,

nechci už dál čekat, teď to říkám,

chci ti říct, co mám na srdci,

že ty jsi ta, co v mých snech pořád je.

Zastav se tu, prosím, podívej se na mě,

vidím tvou siluetu, jak se ztrácíš ve stínu,

dlouhé vlasy, plné rty,

tvé oči se lesknou pod světlem lampy.

Jednoho dne s tebou chci žít,

u rybníka na kraji lesa,

v klidu se jen dobře mít,

nechci nic víc, jen tebe, lásko.

V týhle tmě, v nočním městě,

ti mohu vše říct,

chci být upřímnej, chci tě políbit,

chci tě obejmout a být jen tvůj.

Řeknu ti vše, co na srdci mám,

že s myšlenkou na tebe usínám od tvého srdce potřebuji klíč.